Jak nás děti učí: Malé pohlazení umí velké věci

To jsem tak nedávno něco vařila. Raječek si hrál opodál, když tu u něho vznikla drobná rozlada, protože mu něco nešlo. Přiběhl si ke mně pro útěchu a v slzičkách se mi ovinul kolem nohy. Po chvíli už měl zase dobrou náladu a ze samé radosti se mi znovu nalepil na nohu. V té chvíli mi to došlo. V praxi mi ukazuje, jak významné jsou pro děti doteky.

Když se miminko narodí, nemá moc možností, jak poznávat svět. Očička zaostří tak akorát na vzdálenost od maminčina prsu k jejím očím. Sluch je citlivý, ale zaměřený na vysoké tóny. Čich je také dobře rozvinutý, ale soustředí se na vyhledávání mateřského mlíčka. Pokud jde o poznávání okolí, jedním z klíčových smyslů je právě hmat. 

Miminko z doteku dokáže:

• rozpoznat, jestli ho chová a hladí máma nebo někdo jiný
• určit, zda leží na podložce pro spánek nebo hru
• cítit příjemné či nepříjemné vjemy z oblečení a okolního prostředí
• vnímat změny tlaku a teploty
• získat pocit bezpečí a jistoty
• orientovat se v prostoru

Dotek ovšem není jednom prostředkem k získávání informací o světě. Pomáhá taky tvořit pouto mezi děťátkem a rodiči. A miminko už v nejranějším věku získává pocit, že je milováno a že je o něj postaráno. Že je v bezpečí.

Pravěké geny promlouvají 

Lidé se podle posledních antropologických výzkumů rodí jako tzv. nošenci. Podobně jako třeba šimpanzice, i pračlověčí matky nosily své děti celý den na těle, nebo je kojily či vískaly. Narozdíl od jiných druhů zvířat, třeba myší, nejsme uzpůsobeni k tomu, abychom leželi tiše v úkrytu a čekali na návrat rodiče. A pokud se dítě ocitne bez kontaktu, jímž se ujišťuje, že není samo, cítí se ohroženo a prožívá stres se všemi jeho důsledky.
Lidé, kterým v dětství chyběly doteky, mají např. problémy s navazováním vztahů, necítí se dobře ve svém těle, hrozí jim poruchy příjmu potravy a vadné držení těla. Bývají nemotorní a neobratní. Jsou častěji nemocní, mají sklon podléhat stresu a závislostem.

Jak na doteky 

Péče o děti nespočívá jen v krmení, přebalování, mytí či převlékání. Pro zdárný psychomotorický vývoj potřebují plnou nálož smyslových a citových podnětů.

Proto:

• Mluvte na ně, zpívejte jim. 
• Dívejte se jim do očí.
• Noste je. 
• Kojte je. A pokud nekojíte, při krmení z lahve je i přesto chovejte. Jídlo je pro miminka také formou fyzického kontaktu. Krmení, při kterém dítě leží s lahví v postýlce nebo lehátku, ho o mnohé ochuzuje.
• Dotýkejte se. A to i mimo pečující procedury. 

Dětem stačí "obyčejné" chování, hlazení, mazlení, u nejmenších dětí ideálně kůže na kůži.
Kdo si pak chce chvíle mazlení s miminkem užít cíleně, může zkusit masáže dětí. 

Ty mají navíc terapeutický účinek při různých fyzických i psychických trampotách, podporují růst a správný vývoj motoriky, usnadňují vzájemné porozumění a upevňují rodinné vztahy.

Žijeme dotýkáním

V té chvíli s Raječkem jsem si okouzleně uvědomila, jak úžasně to funguje. Že poučky z kurzu pro lektory baby masáží skutečně s dětmi prožíváme, nejen během cílené masáže, ale hlavně při každodenních drobných událostech. 
Objímáme se z radosti a na usmířenou. Pohladíme se, protože se máme rádi. Přijdou si pro pochování, když mají bolístku, obavy nebo trápení. Napínavou pohádku sledujeme ruku v ruce. V mé náruči mají možnost znovu získat jistotu.
A co je super, umí péči nejen žádat, ale i dávat. Když je mi zle, ať už jsem nachlazená nebo mám splín, přijdou mě pohladit a utěšit.
Komunikace prostřednictvím doteků je pro ně naprosto přirozená.  

Ten den, kdy mi to došlo, jsme se mazlili ještě víc než jindy. Pak jsme šli pro Julinku do školky a ta, ač se jí někdy ještě nechce jít, se k nám zrovna ten den okamžitě rozběhla a skočila mi do náruče. Měla radost a vyjádřila ji bez váhání tím, co měla ve výbavě už jako pár minut staré novorozeně: dotekem :-)